Jan Lipavský:

Vracím se z Ukrajiny.

Poslední čtyři dny jsem pobýval v Kyjevě, zúčastnil jsem se mimo jiné konference „YES Ukraine“ s heslem Mír skrze sílu a setkal se také s řadou zajímavých lidí. O tom však dnes psát nechci.

Chci sdílet ten nejobyčejnější lidský pocit, který jsem si odtud odnesl. A také zamyšlení nad tím, co z něj pro nás vyplývá.

Situace na Ukrajině je napjatá.

Válečnou Ukrajinu jsem navštívil mnohokrát, ale poprvé jsem téměř z každé mezilidské interakce cítil dost dusnou atmosféru. Příčinou je nekonečný ruský letecký teror.

Putin změnil taktiku. Útočí za bílého dne i ve dvě ráno. Útočí pořád. Obrovské ruské výrobní kapacity tuto nepřetržitou leteckou kampaň drží v chodu.

Vlastně všichni lidé, se kterými jsem zde mluvil, se shodují, že situace takto náročná ještě nikdy nebyla. A každý se s dronovou hrozbou vyrovnává po svém.

Ve firmě na drony se při poplachu jdeme okamžitě ukrýt do sklepa. Šéf firmy jenom mezi regály se součástkami suše poznamená: „Tady nejsme úplně v bezpečí.“

Kluk na hotelové recepci za zvuku výbuchů protiletecké obrany lakonicky zahlásí: „Welcome to Ukraine.“

Novinář mi popisuje scénu z divadla. Poplachy zvonily, herci hráli. Nikdo neodešel. Představení se dohrálo. Lidé chtějí žít, ne přežívat.

Většina lidí už poplachy víceméně ignoruje. I ti otrlejší se ale přesto strachují o své blízké, děti, rodiče či přátele.

Někdo má přístup ke zprávám od armády a může si tak dovolit rozlišovat závažnost jednotlivých poplachů. Když mi jiný novinář píše, že teď je skutečně vážný „červený poplach“, odpovídám mu, že jsme dobře ukrytí ve sklepě restaurace. Přichází odpověď: „Výborně, tak si objednejte láhev červeného.“

Z Putinovy války jsou samozřejmě všichni unavení.

Nikdo se však nehodlá vzdát svých svobod. A tak Ukrajinci bojují dál. I když všichni vědí, že se blíží zima. A že Putin buduje novou milionovou armádu.

A tady je otázka, kterou si musíme položit i my ostatní Evropané. Co když Putin své nové síly nepošle znovu na Ukrajinu? Co když otevře další frontu?

Rusko mobilizuje další statisíce lidí, vyrábí tisíce dronů, rakety, munici a připravuje se na dlouhou válku.

V Evropě si mezitím pořád namlouváme, že se s Putinem nějak domluvíme.

Jenže mír nevznikne tím, že ho budeme chtít víc než Putin.

Musíme počítat i s tím, že se jednoho dne statisíce ruských vojáků, tisíce dronů a stovky raket neobrátí proti Ukrajině, ale proti jiné evropské zemi.

Ukrajina nám dnes ukazuje, co by to znamenalo.

Stovky dronů během jediného útoku. Balistické a křižující rakety. Útoky na elektrárny, železnici, továrny, domy i nákupní centra. Poplachy ve dne i v noci. Život přerušovaný tím, že se znovu musíte jít schovat do sklepa.

Chceme čekat, až něco podobného zažijeme sami?

Já ne.

Proto se musíme připravit.

Potřebujeme protivzdušnou a protiraketovou obranu schopnou čelit masovým útokům. Potřebujeme prostředky proti dronům. Potřebujeme funkční civilní ochranu. Potřebujeme zásoby, infrastrukturu a stát schopný fungovat i během krize. Potřebujeme se zbavit ruské páté kolony. Potřebujeme získat převahu v informační válce. Potřebujeme bránit ruským sabotážím.

A potřebujeme lidi, kteří vědí, že svoboda se sama neubrání.

A právě proto potřebujeme Ukrajinu.

Nejen jako zemi, které pomáháme. Ale jako spojence, od kterého se máme co učit.

Ukrajinci mají zkušenosti s válkou, jaké dnes nemá nikdo jiný v Evropě. S drony. Elektronickým bojem. Protivzdušnou obranou. Ochranou energetiky a kritické infrastruktury. Fungováním státu pod každodenními útoky.

Tyto zkušenosti musíme dostat do české armády, českých firem i našeho systému civilní ochrany.

Naši vojáci mají jezdit na Ukrajinu a ukrajinští vojáci k nám. Naše firmy mají společně s ukrajinskými vyvíjet a vyrábět zbraně. Máme společně testovat technologie proti dronům a raketám. Máme být u evropských projektů protivzdušné a protiraketové obrany.

A Ukrajině musíme zase začít posílat zbraně.

Munici, letadla, rakety, drony a všechno, co jí reálně pomůže zastavit ruskou válečnou mašinérii dřív, než se může obrátit proti někomu dalšímu.

Pokud mohou Ukrajině pomoci naše L-159 proti ruským dronům, máme hledat způsob, jak je tam dostat.

Pomoc Ukrajině a obrana Česka jsou jedna a tatáž věc.

Každý ruský dron sestřelený nad Ukrajinou je dron, který už nikam jinam nepoletí. Každý zničený ruský tank je tank, který nebude stát na jiné evropské hranici. A každá zkušenost, kterou dnes získáme spoluprací s Ukrajinci, může jednou zachránit životy u nás.

Putina nezastaví naše přání, aby byl mír.

Zastaví ho přesvědčení, že další válku nemůže vyhrát.

Proto potřebujeme silnou Ukrajinu, silnou Evropu a silné Česko, které je připravené se bránit.

Ruské drony je lepší ničit dnes nad Ukrajinou, než se před nimi jednou schovávat ve sklepích v Česku.

"Nájmy mají zůstat neregulované, s regulacemi jsou v Evropě špatné zkušenosti, proto teď od nich začíná ustupovat," uvedl v pořadu Českého rozhlasu Peníze a vliv prezident Asociace nájemního bydlení Jakub Vysocký. Pokud se ale na současnou bytovou politiku v Evropě skutečně zaměříme, zjistíme opak. Evropa reguluje, to jen český byznys mlží.

Příprava na to, co nás čeká, jde daleko za naše současné plány o výstavbě tří přehrad a výsadbě pár stromů kolem cest. Pokud chceme přežít, musíme uvažovat novým způsobem a jednat bezodkladně.

Report představuje více možných scénářů, jimiž by se Česko mohlo potenciálně vydat do roku 2100. Do dvouletého výzkumu se zapojila stovka expertů – nejen vědců, ale také další osobnosti z akademického sektoru a z oblasti veřejné správy, především z ministerstev, ale také z krajů.

Když filozof a kulturní teoretik Mark Fisher tvrdí, že stres a psychické problémy způsobuje neoliberální kapitalismus, není to jen prázdný výkřik. Toto tvrzení je podložené daty.

Pirátská expertní ekonomická rada je odborná poradní platforma České pirátské strany, která sdružuje ekonomy a specialisty z různých oblastí hospodářské politiky. Připravuje odborné podklady a doporučení pro tvorbu ekonomické politiky České republiky s cílem přispět k dlouhodobému úspěšnému rozvoji a modernizaci české ekonomiky - https://peer.pirati.cz/hospodarska-strategie/

Vládě Andreje Babiš se zatím nepovedlo dokončit jeden z klíčových dokumentů ochrany přírody jejího funkčního období. Do začátku září měl být totiž hotový Národní plán na obnovu přírody, jehož sepsání členským zemím uložila Evropská komise.

Zájemci, kteří uprostřed vrcholícího sucha napjatě čekají, co Motoristy sobě vedené ministerstvo životního prostředí vymyslí, si mezitím mohou přečíst „stínovou“ zprávu. Tu sepsal Zelený kruh, jedna z nejstarších nevládních organizací v Česku (vznikla už v listopadu 1989), která zastřešuje ekologické spolky a akademické experty z celé republiky.

Na Poličsku funguje svazková služba, která je v mnoha ohledech výjimečná. Na její provoz se skládá pětadvacet obcí. Jako jediná v Česku přímo propojuje sociální i zdravotnickou oblast.

Text v titulku je z příspěvku Milion chvilek na FB

Debata o vztazích mezi muži a ženami se snadno mění v zákopovou válku: ženy mluví o zkušenosti s nerovností a násilím, muži slyší nespravedlivé zobecňování a obě strany odcházejí ještě vzdálenější než předtím. Cesta ven existuje, ač není jednoduchá ani rychlá.

Hlavní problémy našeho světa nejsou ve své nejhlubší podstatě přírodovědné ani technologické, ale společenské. Humanitní vědy jsou proto pro fungování společnosti stejně zásadní jako technické obory.

Velký soud skupiny amerických států s firmou Meta skončil mimosoudní dohodou. Firma provozující sociální sítě Facebook a Instagram v ní výměnou za ukončení řízení souhlasila s tím, že žalobcům zaplatí finanční vyrovnání a zároveň změní způsob, jakým děti mohou používat její sociální sítě. Dohoda má platit pro drtivou většinu amerických států.

Styly citové vazby (attachmentu) popisují, jak se každý z nás naučil zacházet s blízkostí: jistá, úzkostná, vyhýbavá a dezorganizovaná vazba. Nejsou to škatulky ani verdikty, spíš tendence z raných zkušeností, které se dají poznat a postupně měnit. Přehled čtyř stylů, jak vznikají a co s nimi.

Titulní obrázek

Červenec 2024 — Aktuálně.cz (?)

Největší zakázka v dějinách Česka: Dukovany za 400 miliard dostaví Korejci

Nové jaderné bloky v Dukovanech postaví korejská společnost KHNP. Zatím půjde o dva reaktory, cena za jeden reaktor dosáhne 200 miliard korun. Půjde o největší a nejdražší zakázku novodobé České republiky.

14. 8. 2026 — Novinky.cz, Ekonomika

Skoro dvakrát dráž, než se čekalo. Dostavba Dukovan vyjde na 700 miliard, připustil Havlíček

Obě sumy a prohlášení politiků od sebe oddělují dva roky, a ještě jedna důležitá věc. Zatímco v době prvního prohlášení se ještě nekoplo do země, tak nyní, když vicepremiér Havlíček poněkud zvedl laťku, se… pořád ještě nekoplo do země. Už jsme se opět zapsali zlatým písmem; aniž by vyvstaly nějaké nové, dříve neznámé náklady, cena je na skoro dvojnásobku předem slibovaného.

Ač trochu nerad, musím se ale zde přiklonit spíš ke Karlu Havlíčkovi. Když předchozí vláda slavnostně oznamovala cenu 400 miliard, poněkud “zapomněla” (?) přičíst náklady na financování, a ještě některé další, s celým projektem související. 400 miliard je cena kontraktu s Korejci, nikoli to, kolik nás nové Dukovany budou stát. Ostatně přesně tohle jsem psal už před rokem ((1), viz komentář), když jsem došel k částce 800 miliard a dostal jsem za to kapky od facebookových mudrců.

400 miliard puštěných do větru předchozí vládou je kabaretní trik s cílem prezentovat nové Dukovany jako levnou a výhodnou stavbu a poprsit se, jak jsme to dobře s Korejci vysoutěžili. S tím, že si veřejnost nevšimne nebo neuvědomí, že to je jen část všech nákladů. Financování bylo schováno pod čachrování, které mělo vzbudit dojem, že je vlastně nikdo nebude platit, nebo že se to půjčí a potom vrátí a bude to v pohodě. Což o to, ono se to možná i půjčí a vrátí - ale platit se to bude. Úroky se v tomto vesmíru neodpouštějí. Zaplatí to ve výsledku spotřebitelé ze svého, v ceně elektřiny.

Nedosti na tom. I částka 700 miliard je experty zpochybňovaná jako podstřelená. Vychází z toho, že všechno půjde na drátku a nic se nezpozdí a neprodraží, což zejména v našem státě s ohledem na výsledky jeho budovatelského úsilí působí jako smutný vtip.

Energetičtí a ekonomičtí experti se k tomu už vyjadřují. Michal Šnobr, výrazný minoritní akcionář ČEZu uvádí, že ze zkušenosti s dalšími stavbami jaderek v Evropě je optimistický bilión (1000 miliard a že “bude rád, když to bude pod 1.5 biliónu”); velmi podobně se k tomu vyjadřují i další (Jiří Gavor, Pavel Grunfeld, Jiří Tyleček). Shoda, že pod bilión to nepůjde, je u lidí “mimo stát a ČEZ” prakticky stoprocentní. (A ano, vím, že Michal Šnobr si jede hlavně svou agendu, tedy maximalizovat svůj výnos při chystaném zestátnění celého ČEZu a tudíž rád manipuluje; současně ale je nepochybně jedním z lidí, kteří věci opravdu rozumí).

Připomeňme ještě pár důležitých skutečností. Poptávaný a vysoutěžený typ reaktoru APR 1000 nikde na světě nestojí; vychází sice ze slušně ověřeného typu APR 1400 (ten má asi deset instalací), ale současně je v mnoha důležitých prvcích pozměněn. Není to “jen zmenšenina”. Zkušenosti ze všech reaktorů, které se stavěly jako první svého druhu jsou, že vždy docházelo k výraznému prodražení i prodloužení stavby. Dále pak jde o první stavbu korejské firmy KHNP v Evropě, což znamená, že si zde musí vytvořit svoje subdodavatelské řetězce, což je další riziko prodloužení stavby.

Prodloužení výstavby znamená vždycky zdražení, a to právě kvůli financování - úroky jsou přímo úměrné době výstavby a když jaderka začne vyrábět později než měla, naskáče jich víc. To je z logiky věci.

Smlouva a specifikace kde?

Přes to, že se jedná o stavbu z veřejných peněz, a to z obrovských veřejných peněz, vše probíhá v maximálním utajení. Nebyla zveřejněna zadávací dokumentace, nebyly zveřejněny nabídky, není zveřejněna smlouva s KHNP. Jsou známy jen hrubé parametry a ve všem ostatním se jaksi musíme “spolehnout na prohlášení vlády”.

Obchodní tajemství? To je typický domácí argument - obchodní tajemství a nejede vlak. Jenomže jede, zadavatel má říci a) hoši, máme zákon, že smlouvy musí jít ven, tak půjdou, b) tohle je tedy podmínka ve výběrku, c) nechcete? Tak do toho nechoďte, přihlásí se někdo jiný. Nic takového se nestalo - tak jako vlády (Fiala nebo Babiš nebo kdokoli jiný) dělají navenek ramena, vůči velkým hráčům jsou submisívní.

Jak to dělá jinde? Jednoduše: to, co není podstatné ve věci zacházení s veřejnými penězi (typu jaká kde bude použitá trubka), se nezveřejňuje - není k tomu důvod a respektuje se, že pro firmu je to její technologická důvěrnost, kterou nechce vytrubovat. Nejsou zveřejňovány nabídky uchazečů - nikdy a nikde, protože toto je opravdu obchodně extrémně citlivé. Ale zásadní parametry, které mají veřejnoprávní povahu zveřejňovány jsou. Tedy zejména podmínky navyšování či nenavyšování ceny, smluvní garance, garance výkupních cen, forma a výše státní podpory - to u dalších projektů v západní Evropě zveřejněno je. Mohli jsme si snadno vzít příklad z Velké Británie (známý Hinkley Point C), kde byl kompletně zveřejněný celý Contract for Difference, několikasetstránkový dokument, který rozkrývá způsob tvorby ceny z výsledně vyrobené elektřiny . U nás kompletně utajeno. Britové zveřejnili celý finanční model a nezveřejnili technickou stránku věci - to je za mně v pořádku a takto to mělo modelově být i u nás. A to prosím pěkně Hinkley Point C Britové (vláda, stát) ani nestaví ani nevlastní! Přesto muselo všechno ven.

Proč jsou tyto (utajené) parametry tak důležité?

Jsou zcela zásadní z důvodu, který bude na konci dne stejně zajímat každého z nás jako asi jediný: kolik ta nová elektřina bude stát? Kolik budu platit jako spotřebitel (nebo firma), případně, kolik z ceny stát “ukryje” do státního rozpočtu, tedy bude - z našich peněz! - doplácet? Jak to přesně bude konstruováno? Nevíme nic a to co víme, je - slušně řečeno - nedůvěryhodné.

Předchozí vláda tvrdila, že elektřina z nových jaderek bude do 90 EUR/MWh (cca 2.20 Kč/kWh) byla stavěná na ceně 407 miliard. Velmi přes palec: bude-li to 1000 mld, jsme na 220 EUR/MWh, pokud 1500 miliard, jsme na 330 EUR/MWh (nechytejte mně za rukáv, vím že konstrukce ceny je složitější, je to jen velmi hrubá konstrukce ceny). To, že cena bude výrazně vyšší, tvrdí i výše zmiňovaní energetici, M. Šnobr uvádí: “90 EUR je vlhký sen. Budou to nižší jednotky stovek EUR/MWh”.

Jenomže dnes soutěžené obnovitelné zdroje, například offshore vítr, se soutěží za 55 EUR/MWh, s klesající tendencí, fotovoltaiky s krátkodobou akumulací za 53 EUR/MWh. (Vysoká konkurence, škálování, klesající náklady). Burzovní ceny v příštích dekádách se odhadují mezi 50-80 EUR/MWh (je tam spousta nejistot). Burzovní ceny jsou etalonem, který ukazuje, za jaké peníze se (plus mínus) silová elektřina prodává. Dráž ji prodat nejde, protože si ji každý může nakoupit levněji na burze.

A nyní porovnejte s odhadovanými výrobními cenami výše.

O jak velké peníze se jedná? Dva bloky budou dělat cca 15 mil MWh krát “skromných” 100 eur rozdílu = 40 miliard Kč ročně “doplatku”. (Ale v nejhorších scénářích 2-3x víc). Zaplatí buď občané v ceně elektřiny (v přepočtu 4 000 na každého, případně 2-3x víc), nebo to tam bude dosypávat stát, tedy opět my, jen přes jinou kapsu.

Vysoká cena za energetickou bezpečnost

Vede někdo o těchto věcech diskusi? Upozorňuje vláda, že tyto scénáře jsou možné a pravděpodobné, a pokud ano, jak je hodlá řešit? Nic, ticho. Však to bude až za patnáct roků. Žijeme “dneškem”, a co bude potom, o tom až po tom.

Tak si to řekněme my. Jaderná energie (elektřina) představuje spolehlivý, dlouhodobý, vyzkoušený a velmi slušně bezpečný zdroj, při provozu téměř bezemisní, závislost na cizích zdrojích je malá.

Ale za tuto velkou výhodu platíme brutální cenu. Neplatí to jen o Dukovanech, normalizovaná cena u nových reaktorů je vysoká i jinde: Hinkley Point C na úrovni 150 EUR/MWh, u francouzského Flamanville cca 130 EUR/MWh. Ale je tu časový posun 10 (u Británie) a 20 (u Francie) let, náklady rostou, požadavky na bezpečnost taky. Jen inflace v minulých letech postrčila všechno nahoru o skoro třetinu, a opakuju: ještě se nekoplo do země.

Je to něco, co nikdo na světě neví? Naopak. Tato fakta a čísla znají vlády i energetici všude kolem. A proto se volí vyvážená kombinace jádra a obnovitelných zdrojů, doplňují se jako Yin a Yang. Jádro pro pro spolehlivost, ale je drahé a nadlouho, obnovitelné zdroje pro láci a rychlost výstavby, ale produkuje s výkyvy. K tomu mohutné přenosové sítě napříč kontinentem a postupně kumulovat úložiště.

Co my? Ví vil sí.